Hausbótem po řece Mayenne

Mayenne nabízí přímo ideální spojení krásné přírody s trochou kultury. Krajina po obou březích řeky se dá popsat slovy klid, zeleň a pohoda.

Vodní cesty severně od řeky Loire mají jednu zajímavou výhodu: nepluje se po relativně rovných kanálech, nýbrž po řekách s rozmanitými břehy, které se vinou krajinou. Ale i zde najdeme zdymadla a domky jejich „eclusiers“ - strážců, těchto nepostradatelných pomocníků, kteří svýma šikovnýma rukama dirigují lodě na správné místo. A pokud umíte několik slov francouzsky a troufáte si, obdržíte od nich nejnovější informace nebo alespoň tip, kam si zajít na oběd či večeři.

Dvě řeky na výběr

V oblasti kolem Angers mají kapitáni na výběr hned dvě řeky: Mayenne a Sarthe. Obě se stékají k Maine, než vyústí do řeky Loire. Na vodní cestě dlouhé asi 98 km zaručuje 28 zdymadel splavnost a bezproblémovou plavbu. Mayenne nabízí přímo ideální spojení krásné přírody s trochou kultury. Krajina po obou březích řeky se dá popsat slovy klid, zeleň a pohoda. Míjíme kopečky s pastvinami a háje střídající se s vlídně působícími vesnicemi nebo městečky, v nichž jde život svým poklidným tempem. Typickým příkladem je Grez-Neuville, které je malebně zasazeno do jednoho z meandrů řeky. Příjemnou atmosféru dokreslují lodě kolébající se na vodě a čekající na svou posádku.

Početné malé přístavy zvou k zakotvení

Nacházíte se v kraji hrabat a princů se zámky a panskými sídly, proto jsou v regionu bohatě zastoupena nejrůznější muzea, ale naleznete zde také hodně hřebčinců. Anjou je známo nejenom svým vínem a vynikající kuchyní, ale také regionálními produkty, jako poularde (kuře), úhoř, rillets, ryby z řeky Loire a další pochoutky. Návštěvníky potěší, že ve vesnických hospodách nabízejí pořádné porce za velmi rozumné ceny. Chenillé-Changé na březích řeky Mayenne je kouzelná vesnice a patří k nejčistším ve Francii, co se týče prostředí. Dokonce obdržela cenu za nejhezčí květinovou výzdobu oken. Châteuneuf-sur-Sarthe, vesnice na březích řeky Sarthe připomíná někdejší život lodivodů na řece.  Kousek dál leží Le Mans.

A budeme kotvit!

To je jedna z nejdůležitějších vět při plavbě hausbótem! K vyvázání je vždy dostatek důvodů: polední přestávka, výlet k nějaké pozoruhodnosti, doplnění zásob nebo jenom aperitiv ve vesnické hospůdce. Na řece Mayenne je pouze několik málo míst, kde je kotvení zakázáno, a vždy máte na výběr: tiché klidné místo v přírodě nebo marinu. Víc romantiky nabízí večer, když přivážete loď u břehu poblíž vrb nebo topolů. Čerstvá ryba na grilu, sklenička vychlazeného vína od Loáry, k tomu jako malá noční hudba koncert žabích princů … a samozřejmě stříbrný měsíc ozařující mysticky poříční krajinu. A někdy před posledním Nachttrunkem umlknou i žabí sólisté a slyšet je jenom tichou ukolébavku vody, šplouchající o břicho lodi.

Ráno začíná výletem do nedaleké vesnické pekárny za čerstvými croissanty a teplou bagetkou. Kola, která vezeme s sebou na palubě, tento úkol usnadní. Ranní slunce a mlha nad řekou navíc udělají z časné povinnosti krásný zážitek. Kola se  hodí  i u dalších aktivit: v oblasti Mayenne se nachází většina zámků regionu. Mnohé z nich jsou ještě obydleny starou šlechtou. Jedním z prvních na cestě je Plessis-Bourré, takže nezbývá než šlápnout do pedálů a po 12 km mezi Grez-Neuville a Ecuille jsme u zámku, který v 15. století patřil jednomu z pokladníků Ludvíka XI. Říká se, že tento Jean Bourré se upsal alchymii – to asi kvůli zřídkavým nástěnným malbám v tomto nádherném zámku, a prý uměl i vyrábět zlato. Více pravdivá bude ale asi skutečnost, že byl šikovným výběrčím daní. Zámek je obklopen vodním příkopem. Na soutoku řek Mayenne a Oudon si přijdou na své milovníci koní: v parku Parc Isle-Briand u Le Lion d’Angers je možné navštívit hřebčinec. Obzvlášť zajímavá je rasa silných bretonských koní.

U Zlatého telete

Pokud se vám podaří dostat se ve čtvrtek do Château-Gontier, zažijetejedinečnou událost: v Halle aux Veaux se totiž pravidelně koná dobytčí trh. Kolem 3000 mladých telat zde v tento den mění majitele. Obchodníci s přísnými obličeji v typických černých pláštích handlují o cenu hovádek. Ale i přes tvrdý byznys jim je dopřán vydatný oběd: telecí hlava s omáčkou „gribiche“, která prý chutná nejlépe v „Le Veau d’Or“ neboli U Zlatého telete, přímo u tržnice. Ale i další dny v týdnu se městečko vyplatí navštívit. Ve zdejším románském kostele se nacházejí zajímavé fresky z 11. a 14. století a v parku Bout du Monde (Na okraji světa) lze obdivovat staleté stromy. Hrázděné domy lemují staré ulice, ty nejhezčí stojí v rue de la Harelle.

Spíš městskou atmosféru je možné cítit v Laval, hlavním městě departementu. Přistávací můstek v marině pro hausbóty nabízí i další příjemnosti pro kapitány. Navíc je město Laval známé svými „Bateaux-lavoirs“ - prastarou mycí linkou pro lodě. K pozoruhodnostem patří i zámek s pevnostními zdmi z 11. století a zrekonstruovaný ateliér slavného malíře Rousseaua. Jeptišky z řádu Cisterciáků v opatství La Coudre před branami města, vstoupily do dějin svými sýry a jemně kořeněným pudingem. I dnes zde vyrábějí Trappistines – sýr, který v klášteře rovněž prodávají.

Pokud si na kole naplánujete výlet k bazilice v Evron,  je to z Laval  2 x 20 km. Stavba baziliky se ve středověku točila kolem velmi cenné relikvie: v roce 632 se vrátil jeden z poutníků ze svaté země a přivezl v tlumoku „Mléko sv. Panny Marie“. To byl jistě víc než dostatečný důvod k tomu, najít vhodné místo pro svatost a také založit klášter. Pokud máte  dostatečnou kondici  vyšlapete dalších 2 x 10 km, pokocháte se v Sainte Suzanne výhledem přes Erve. Opevnění středověkého města bylo postaveno 170 m vysoko nad údolím. Zdi dělaly velké potíže Wiliamovi Dobyvateli, když v 11. století obléhal město. Sainte Suzanne se mu ale nevzdalo a po Wiliamovi zůstala jen ne právě lichotivá tabule s nápisem: „Tábor Anglánů“.

Marian S Sucha © 2016

Víc informací: >>>