Zažít Benátky na lodi je něčím mimořádným. Zakotvíte u mola, projdete městem, navštívíte historické památky, musea a obchůdky s maskami a suvenýry...
Bezpochyby patříte i vy k těm, kteří již alespoň jednou navštívili náměstí sv. Marka s bazilikou, Campanilou a Dóžecím palácem, obdivovali Canale Grande nebo si vypluli gondolou. Přesto existuje něco, co překoná všechno: poznat město kanálů z lodi - po vodě. Není to jakákoliv loď, nýbrž hausbót na kterém jste pánem kapitánem.
Naše vysněná cesta začala na jihu Laguny v Chioggia, asi 30 km od Benátek. Ve vodách kanálů tohoto veselého a pestrého města s paláci ze 16. a 17. století se zrcadlí lodě, hodně lodí. Chioggia, patří také k významným rybářským přístavům Itálie. S pevninou jej spojují jenom mosty. Chioggia má zajímavou historii a slavné rodáky: Giovanni Cabotto objevil jako Jean Cabot v r. 1497 Kanadu. Nicolo De Conti, procestoval Arábii a Indický oceán, dorazil až do Moluk a přivez odsud hřebíčkové koření.
Procházka plná italských dojmů po Corso del Popolo a novopečení námořníci musí opět na palubu - dobrodružství a dálky volají. Na základně nás očekává k našemu potěšení přátelské uvítání, kafe, pár formalit a instruktor Giovanni s klíčem. Vede nás k naší Pénichette - hausbótu. Jmenuje se Burano, jako jeden z přístavů na naší trase.
Než vyrazíme do vod laguny, musíme zvládnout asi půlhodinovou instrukci. Ta je povinností. Coby u růžence nám místní instruktor v takové správné evropské směsi němčiny, angličtiny, italštiny ale hlavně rukama a nohama vysvětlí, která páka jak funguje, kdo má na vodě přednost, jak obeplout bóji a jak vplout bez problémů do vrat zdymadla. Rychlostní limity zde na vodě neplatí - ani nejsou důležité, protože loď má přiškrcený motor a rychleji než 12 km/hod nepluje. Giovani nás ještě upozorní na záludy laguny a některých zvedacích mostů. "Máme zde příliv a odliv a voda je spíše mělká. Držte se kůlů, které vyznačují koryto. A hlavně: Dejte si pozor, jak jsou mosty otevřeny. Jinak budete dlouho čekat, a loučí se slovy "tak za týden - arrivederci "...
A my jsme najednou pány (kapitáni) a můžeme pod vlastním velením vyrazit po benátské laguně a rozhodovat, kde spustit kotvu a kde vystoupit na břeh. Nejdřív ale musíme naši penišetu přesvědčit, že nejsme malíři kaligrafie, nýbrž že to s kapitánským kormidlem myslíme vážně…
Přes klikatý kanál plujeme do rybářské vesnice Pellestrina s domky ve žluté a okrové barvě.
Několik hodin později, za ústím řeky Malamocco, hlásí 12letý syn, který avancoval na prvního důstojníka po pravoboku ostrov Lido, jenž svádí svými krásnými dlouhými a jemnými plážemi a poté již na horizontu první benátskou věž. Není to jakákoliv, nýbrž ta, na náměstí sv. Marka.
Příjezd do Benátek na lodi umožní nevídaný pohled na proslulou čtvrť Sérénissime s bazilikou a Dóžecím palácem. Již přeplutí Laguny k Guidecca a Sérénissime je zážitkem pro sebe. Jako ve snu si mezi nebem a vodou loď dělí hedvábnou hladinu vln.
Do srdce Benátek připlouváme u Campanily kostela San Giorgio Maggiore. Plujeme kolem jeho klasicistické fasády a mola tvořícího obří čtyřúhelník. Z kopule kostelní věže ho hlídá jednoruký bronzový archanděl: blesk mu kdysi utrhl ruku i s kopií. Po levoboku nám již leží San Marco s hemžícími se turisty.
Výhled na město s kanály je svůdný ... a s nim i pokušení obeplout celé město...
Z lodě je jasně vidět, že Benátky nejsou klasické město, nýbrž množství ostrůvků v laguně pospojovaných mosty. Ulice nahrazuje stovka kanálů v jejich vodě se zrcadlí domy ze čtyř architektonických období: byzantského, románského, gotického a renesančního. Tento šarm přemostěných ostrovů umocňuje nádherné panorama Sérénissime, jejich nespočet kupolí a zvonů.
Symbolem Benátek, to ví i malé dítě, jsou gondoliéři. Povolání, které vyžaduje důkladnou znalost zdejších kanálů, se předává z otce na syna. Gondoly spatřily světlo světa před více než tisíci lety. Kdysi zajišťovaly dopravu zboží z trhů do paláců. Lodě tady využívají taxikáři, potravinoví zásobovači místních restaurací, obchodů a hotelů, popeláři, expresní zásilkové služby, policisté, ale i všichni místní obyvatelé, kteří si potřebují něco někde třeba o čtyři kanály dále rychle zařídit. Je zajímavé pozorovat, jak obratně se sobě všechna plavidla umějí vyhnout a jak si dávají přesnost.
Gondoly jsou rychlé, hodně rychlejší než náš hausbót. Vynoří se někde přinejmenším 200 metrů za zádí lodě a ani se nenadáte a již vás míjí svými tichými údery vesel a to právě v momentě, kdy se v protisměru objeví nejenom další gondola ale za ní i motorová jachta. Srdce se vám rozbuší a na čele objeví perličky potu... Jak to říkal náš instruktor Giovanni? "Jen klid, taková situace chce klid a chladnou hlavu - be cool..." Nakonec zvládneme jak gondoly, tak i jachtu a podstatně jednodušeji než jsme se obávali.
Dopravní tepnou Benátek je 4 km dlouhý a asi 70 m široký Canale Grande. S ním je propojeno na padesát menších kanálů. Jsou nejenom velmi rušné ale i úzké a především vietato - zakázané. Mohou se v nich pohybovat pouze gondoly a veřejná benátská doprava. To jsou cesty rezervované pro vaporetti, motoscafi, gondoly a jiné dopravní prostředky. Pro hausbóty tu je okružní plavba kolem města a samozřejmě po celé Laguně, kde existují skutečné vodní cesty - silnice. Dřevěné sloupy ukazují koryto a zjednodušují orientaci. Když ji opustíte narazíte na mělčinu.
Zažít Benátky na lodi je něčím mimořádným. Zakotvíte u mola, projdete městem, navštívíte historické památky, musea a obchůdky s maskami a suvenýry, dáte si nehorázně drahé espresso na San Marku a večer se vrátíte do vlastní kajuty - něco úplně jiného, než turistický hotel.
V noci, když se laguna zahalí do oparu a zdi domů splývají se stíny, působí Benátky magicky. Tmavé uličky a mola se stávají kulisou starých románů. Vybledlý měsíc se zrcadlí ve vlnách kanálů, tmavě, jakoby ve filmu, trčí kůly z vody. Osamělá gondola klouže pomalu s měkkými údery vesel přes zelenozlaté reflexe paprsků pouliční lampy. Na dlažbě mostů zní tlumeně kroky. Setkání s duchy noci se stává skutečností... V noci spočívá kouzlo tohoto města.
Ráno nás probouzí poněkud podivné, difúzní světlo. Jako v kině se z mléčného NIC najednou objevují obrysy a sloupy obsazené racky. Pak následuje jiný, téměř fantastický zážitek. V lodi se znenadání zatmí, jakoby zhasly všechny lampy. Co se děje...? Panika na palubě, se rychle vyjasňuje. Je to desetiposchodový hotel - výletní cruise, která majestátně proplula kanálem Giudecca aby zakotvila na městském molu poblíž nádraží.
Při prvním kafe na palubě pozorujeme, jak se město probouzí. S Dóžecím palácem a Campanile jako kulisou. Později, při snídani na nás kolemjdoucí z mola zvědavě a někdy až závistivě koukají. Je čas vyrazit s baťohem na trh a doplnit zásoby... Vyjít si zde do ulic znamená nejdříve vyčkat vaporetto, benátský vodní autobus...
Benátská Laguna je však víc než Canale Grande a San Marco. Dá se zde celý týden plout po tichých kanálech, pozorovat ptáky a vyhodit v chráněných zálivech kotvy. Dřímající vesničky, historická města, mezitím početné ostrovy a ostrůvky. Okouzlující městečka spojují s pevninou jenom mosty. Klikaté kanály vedou do tradičních rybářských vesnic.
Dále na severu Laguny objevujeme malebné ostrůvky: Murano, Burano a Torcello, kde průčelí domů končí přímo u vody a vytváří pořád nový malebný obraz. Murano je již od středověku známo svou tradiční výrobou skla. Výběr je velký a obchůdky nabízí vše - vázy na kytky, vtipné figurky, sklenice všech tvarů a velikostí. Fantasie foukačů nezná hranic. V dílně Fornace Artigiana „Aidogi“ můžeme dokonce přihlížet jejich práci. Veškeré informace o výrobě skla najdeme kousek dál, v Muzeum sklářství v paláci Giustiniani. Ale nejenom sklo. Při procházce podél malých kanálů objevujeme nejeden starý palác, romantické mosty a okrově zbarvenou cihlovou baziliku Santa Maria e Donato z 12. století.
V dalším přístavišti - Burano jsou fasády domků kolem kanálu pestré jako mísa plná letního ovoce. Tento rybářský ostrov si zachoval také jinou tradici. Při procházce městem objevíme obchůdky s typickými krajkami a především svůdné sladkosti místních cukrářů. Opět na lodi, následuje již po krátké plavbě nejkrásnější ostrov laguny Torcello. Město s četnými kostely, katedrálou a paláci bylo kdysi centrem pro zpracování vlny.
Zelené pevnosti se podobá San Francisco del Deserto, kde stovky cypřiší přerůstají klášter která vešel do historie, když zde v r. 1220 pobýval sv. František z Assisi při svém návratu z Orientu.
V Laguně Murano se nachází chráněný přírodní rezervát Valle Canal Novo. Tenhle mokrý biotop, jehož vody mají různý obsah soli, je domovem komplexního ekosystému, jedinečného v Evropě. Chráněná krajina zve k procházkám na nichž lze objevit floru a faunu této neuvěřitelné přírody.
Po ostrovech plných překvapení pokračuje plavba na regulované řece Brenta. Zde nás vítá šarm zeleného vnitrozemí mezi venkovskou krajinou a nádhernými vinicemi. Na nejzazším severovýchodě laguny leží uprostřed nedotknuté přírody Marano. V antické citadele olemované solnými zahradami a lesem žijí i dnes rybáři.
Marian S Sucha © 2018
Informace o přístavech, lodích, trasách a itineráře: >>>>